Formy aplikace

Pokud se řekne léčivá bylina, většina lidí pomyslí na čaj. Se vzpomínkou na dětství či nemoc možná dokonce na čaj nevalné chuti. Přesto není čaj jediná forma aplikace léčivé byliny, některé jiné možnosti mohou být v dané chvíli účinnější.

Každá bylinka chce to své, a každý příznak nerovnováhy také. Proto je moudré kombinovat výběr byliny s nejvhodnější formou její aplikace.

V popisech jednotlivých bylin najdete následující možnosti aplikací:

PŘÍMÁ KONZUMACE

Celou řadu bylin můžete jednoduše sníst. A to buď čerstvé (salát) a nebo tepelně upravené (třeba špenát z kopřiv). Dostanete do sebe všechny účinné látky, se kterými si tělo poradí i bez složitého zpracování. Pro přímou konzumaci se hodí zejména čerstvé jarní listy, které nakopnou organismus po zimě a mohou se podílet i na jeho detoxikaci. K přímé konzumaci se však hodí i řada sušených bylin, které můžete přidávat do běžného jídla a nenápadně tak zvyšovat svou kondici. Navíc máte sušené byliny k dispozici celoročně, nemusíte se omezovat jen na sezónu jejich sběru.

OBKLAD

Jednoduchý způsob aplikace je přiložit čerstvou bylinu přímo na místo určení. Většinou se k tomu používají listy a tato aplikace je vhodná pro většinu bylin s hojivými účinky (VULNERARY). Důležité je list dobře promnout v dlani, aby se narušilo rostlinné pletivo a tím se uvolnila šťáva s účinnými látkami. Neporušený list nám kromě krytí nic moc dalšího nepřinese.

ČAJ

Není čaj jako čaj. Většinou připravujeme tzv. nálev, kdy byliny zalijeme horkou vodou a necháme po nějakou dobu louhovat. Scedíme a pijeme. Některé byliny by však tímto způsobem nestačily uvolnit potřebné množství účinných látek. Musíme je povařit a náš čaj se potom jmenuje odvar. Ale pro potřeby tohoto webu budeme říkat čaj a pokud nebude uvedeno jinak, jde o nálev. Odvary se většinou týkají tuhých částí jako jsou kůry nebo hodně vyschlé plody. Na nutnost bylinu vařit upozorním kde to bude relevantní.

Většina bylin je způsobilých k podávání ve formě čaje, i proto se tato aplikace stala synonymem pro užívání léčivých bylin. Existuje však pár léčivek, které se nesnášejí dobře s horkou vodou a přípravou klasického čaje byste se mohli o řadu účinných látek připravit. Jsou to některé slizotvorné rostliny jako je sléz nebo plicník. Ty jsou nešťastnější, pokud je necháte pár hodin vylouhovat ve studené vodě. Pak pošlou své účinné látky expres na místa určení a zahojí podrážděné nebo poškozené tkáně.

KOUPEL

Pokud uděláme bylinný čaj (nálev či odvar) dost koncentrovaný, můžeme ho následně zředit a použít jako koupel. Je zřejmé, že pokud se chceme naložit do vany k odpočinku, vybereme směs relaxačních bylin, pokud chceme tělo naopak prohřát a rozproudit, sáhneme pro byliny stimulující. Zvláštní kategorii pak tvoří sedací koupele, například pro urogenitální potíže. Mezi koupele se ale dá počítat i oplachování pokožky nebo vlasů bylinným nálevem či odvarem. Můj obličej například tu a tam vyžaduje projasnit měsíčkem, zatímco vlasy si pro opláchnutí libují ve speciálních bylinkových octech.

OCET

Účinné látky některých bylin (zejména těch hodně aromatických) se skvěle uvolňují do kyselého prostředí a můžeme je naložit do octa. Určitě pro takovou příležitost zvolíme jemnější druh octa než je klasický lihový, použijeme například vinný nebo jablečný ocet. A nebo si můžeme ocet sami připravit, postup není nijak složitý. Vyzkoušela jsem například zkvasit plody černého bezu a výsledný ocet byl famózní. Chutný a nabitý životadárnými antioxidanty, úplně jsem cítila radostné proudění energie v žilách. Ocet z plodů hlohu nebyl na chuť tak výjimečný, ale o to více se hodil jako nosič pro další byliny, které jsem do něj naložila a které umocnily jeho základní potenciál péče o srdce. Octové nálevy mohou být také příjemnou alternativou pro lidi, kteří mají sníženou snášenlivost k alkoholu a tinktury jsou pro ně nevhodné.

TINKTURA

Naložení bylin do alkoholu patří ke starým léčebným praktikám a hodí se hlavně pro byliny, jejichž účinné látky rozpouštění ve vodě vzdorují. Obvykle stačí zalít bylinu nějakým neutrálním alkoholem (například vodkou), za občasného protřesení nechat stát v uzavřené sklenici 4-6 týdnů a pak scedit a slít ideálně do tmavé lahvičky. Velkou výhodou tinktur je jejich dlouhá životnost, dostupnost bez ohledu na roční dobu, a díky vysoké účinnosti i nízká spotřeba.

SIRUP

Především šťavnaté rostliny milují cukr a jsou ideální pro přípravu sirupů, obvykle pro potíže v horních cestách dýchacích (ANTICARHHAL, EXPECTORANT). Navykla jsem si připravit sirupy tak, že čerstvé nebo lehce ovadlé byliny nacpu do sklenice ve vrstvách, které proložím sypaným cukrem. Nahoře musí zbýt volné místo, jinak víčko exploduje (vlastní zkušenost). Nechám stát na okně a sleduji, jak se vrstvy prolínají, cukr se rozpouští a jednoduchou cestou vzniká sirup, který se dá okamžitě konzumovat. Nebo přidám další krok, ve kterém do směsi přidám vodu s citrónovou šťávou a mírně povařím, aby se vše dokonale propojilo. Vysoká cukernatost plus přídavek citrónu zajistí trvanlivost i mimo lednici, pokud se nesnažíte přidat až příliš mnoho vody.

MAST

Pokud potřebujeme ošetřit pokožku účinnými látkami, které nejsou dobře rozpustné ve vodě, pak může být naší volbou mast. Látek rozpustných v tucích je mnoho a věděli to už staří bylinkáři i baby kořenářky. Tukovým nosičem může být vepřové sádlo, o kterém se tvrdí, že je s lidskou kůží nejlépe snášenlivé. Já osobně s ním kamarádka nejsem a pro přípravu mastí používám výhradně rostlinné tuky a to ve škále od lehčích olejů až po tuhá rostlinná másla. Každá rostlina má svoje preference a co vyhovuje jedné, nad tím jiná ohrnuje nos.

Obtisknout bylinu do tukového nosiče lze za studena (pokud jsou to oleje) a nebo za tepla. Olejovou infúzi připravíte snadno, když ovadlou bylinu vměstnáte do sklenice, zalijete příslušným olejem a necháte několik týdnů za občasného protřesení stát. Určitě nespěchejte a počkejte pár hodin než byliny ovadnou (u těch šťavnatějších klidně i 24). Protože jinak hrozí, že celá směs zplesniví a vaše  úsilí i suroviny přijdou nazmar. Pokud se tomu chceme s určitostí vyhnout, pracujeme se sušenou bylinou. Pak je ale většinou zapotřebí pod celou směsí trochu přitopit a postupujeme jako při přípravě infúze za tepla.

Sušenou bylinu a vybraný tukový nosič smícháme a dáme ohřívat do vodní lázně. Teplotu volíme s ohledem na použitý tuk a pečlivě ji hlídáme, abychom olej či máslo neznehodnotili. Většinou to trvá hodiny, než se účinné látky v tomto procesu obtisknou do svého tukového nosiče. Ale výsledek stojí za to!

Vzniklé infúze v olejích či máslech můžeme používat buď samostatně nebo je kombinovat. Pokud se vám bude výsledná konzistence jevit příliš řídká, můžete přidat včelí vosk a vytvořit skutečnou mast podle vlastní chuti. Možná nebude vonět tak intenzívně jako parfemované krémy z drogerie, ale bude nabitá léčivými účinky k vašim službám.

Na tělo i obličej už pár let jiné produkty nepoužívám. Neobsahují vodu, protože nemusím pokožku uměle hydratovat. Bylinné masti ji totiž nevysušují, naopak pomáhají pokožce udržet vlastní vláhu a zbytečně s ní neplýtvat. A protože jsou bez vody hodně mastné, pro aplikaci stačí jen minimální množství.

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s