Bylinné karamely – od nezdarů k elixíru

_20191215_165524_600x758Letos se mi příliš nedařilo při výrobě bylinných sirupů. Ať jsem použila cokoli, všechno nakonec ošklivě zkrystalizovalo a bylo na vyhození. Marně jsem lomila rukama, obměňovala technologie, výsledky byly stále tristní. Nefungovalo ani to, co v minulých letech dávalo více než uspokojivé výsledky. Byla jsem v koncích a výrobu bylinných sirupů pro letošek celá nešťastná vzdala.

Klasický bylinný sirup se připravuje tak, že se spojí bylina s vodou – za studena nebo za tepla, a následně se svaří s cukrem  na mírném ohni do požadované hustoty. Pro chuť a prodloužení trvanlivosti se do sirupu často přidává citronová šťáva. 

V jiných letech jsem připravila dlouhou řadu sirupů, letos mi uvnitř každé sklenice vyrašily tvrdé krystalky, jakoby se mi chtěly vysmívat. 

Nakonec jsem klasický postup otočila. Nejdříve jsem na sucho a za stálého míchání roztavila cukr – do posledního zrníčka, aby žádný posměváček nezůstal. Vznikl krásný zlatavě hnědý karamel, který jsem v kritickém okamžiku opatrně zalila malým množstvím bylinného výluhu. Roztavený cukr má teplotu vysoko nad 100°C, opatrnost je tedy víc než na místě. Nemluvě o tom, že přidání vody do cukrové taveniny doprovází bouřlivé prskání vysoko daleko. 

A pak stačilo na mírném plameni táhnout až do zhoustnutí. Vítězství bylo dosaženo! Žádný z takto připravených “sirupů” už nezkrystalizoval a já i mí blízcí se těšíme z jejich lahodné – karamelem obohacené chuti. Je to prostě mňam! Navíc už páter Ferda hlásal, že karamelizovaný cukr je pro organismus snáze stravitelný než cukr ve své bílé podobě. To kdyby někomu samotná chuť nestačila 😜

Hříchem by bylo nezmínit ještě poslední vychytávku. V jednom z experimentů mě napadlo v závěrečné fázi podpořit celkovou chuť ještě bylinnou tinkturou. Tedy v alkoholu naloženou směsí bylin, které přirozeně doplňovaly to, co už bylo v hrnci. Alkohol se pochopitelně okamžitě odpařil, ale v karamelu zůstaly z naložených bylin takové složky, které by se do vody (bylinného výluhu) nepodařilo extrahovat. 

Třešničkou na dortu bylo, že jsem v názvosloví jedné bylinkářské akademie nalezla definici svého výrobku – není to nic jiného než elixír! 👍

Podle této definice je bylinným elixírem sirup z bylin nebo infúze bylin v medu, doplněné brandy nebo jiným alkoholem. A to bychom měli! Už se nedivím, že mi to tak velice chutná a řadě dalších ochutnávačů též. Budu ráda, když vyzkoušíte své vlastní variace a případně se podělíte o recepty a úspěchy. 

Několik inspirací z mojí kuchyně: 

Skořice, hřebíček a badyán s citronem

Klasická hřejivá kombinace, rozvoní domov i srdce vánoční pohodou. Hodí se do čaje, punče i svařáku, vynikající je na palačinky, lívance nebo do ovesné kaše. 

Květ černého bezu s citronem

Nezaměnitelná chuť klasické léčivky, kterou ocení mlsouni i nachlazení marodi. Stačí přidat horkou vodu a máte potopudný čaj proti nachlazení se sirupem uvnitř.   

Jitrocel s chlapicí (nebo bez)

Jitrocelový sirup na zanícené hrdlo je rovněž klasika, karamelová technologie tomu dá jen trochu jiný šmrnc. Letos jsem objevila kouzlo chlapice (tužebníku jilmového), kterou mi kamarádka přivezla z Krkonoš (děkuji Jano!). Podobně jako vrba tužebník obsahuje spoustu kyseliny salicylové (aspirinu) a do boje proti nachlazení se tudíž v kombinaci s jitrocelem náramně hodí a jejich chutě se příjemně doplňují.

Šípkový speciál 

Sirup z šípků je další klasika, o tom se nedá nic nového napsat. Snad jen doporučení, že pro opravdu koncentrovaný výluh je lepší šípky předem rozdrtit a na vyluhování nespěchat. Šípkový karamel je vitaminová bomba skvělé chuti. Já jsem navíc měla naložené šípky ve vodce a tak jsem obyčejný karamel povýšila na elixír. Jen se po něm zaprášilo. 

Karamel pro srdce

Jedním z prvních pokusů bylo tišící tonikum na srdce a rozjitřené emoce. Použila jsem květ lípy a hlohu, ve druhé verzi s malým přídavkem citronu. Lahodná chuť se nedá písmenky popsat. Chvílemi jsem váhala, jestli to není lepší než tabulka čokolády! Příjemným vedlejším účinkem je i to, že lípa zahání začínající nachlazení. 

Hořký elixír 

Když jsem hledala pro své karamelové experimenty výrazné chutě, padl mi do ruky sáček se zbytkem hořcového kořene, který jsem kdysi koupila a datum expirace se kvapem blížilo. Najednou mi přišlo skvělé propojit hořkou a sladkou chuť. 

Odvar z hořce měl skutečně grády, hořec nedostal své jméno nadarmo. Sladkost karamelu však otupila jeho hroty, proto jsem na závěr přidala tinkturu z jablečníku (i ten je hořký dost). Výsledkem je elixír jedinečné chuti. Dá se mlsat, protože je sladký, ale nedá se jím přejíst, protože je hořký. Vynikající jako digestiv, zlepšuje trávicí proces.

Příjemné mlsání a nebo tvoření sladkých dárků!

Ivana

Kdo si potrpí na ořechy v medu, může je směle naložit do bylinného karamelu.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s